Magnetoterapie

V dnešní radě bych rád veřejnost seznámil se zatím stále poněkud neznámou nebo lépe řečeno ve veterinárním lékařství opomíjenou metodou léčby, kterou na naší klinice s nezanedbatelnými úspěchy využíváme. Jedná se o magnetoterapii. Tato metoda je v současné době známá pro své využívání v humánní medicíně při léčbě, rehabilitaci a v lázeňství, ale dá se s úspěchem využívat i ve veterinární medicíně. Magnetoterapie má své výhody,… ale i úskalí, se kterými se vás budu snažit dnes seznámit.

Důvody pro využití nízkofrekvenčního pulzního magnetického pole se dají zjistit už při výčtu léčebných účinků. Magnetoterapie působí analgeticky (tlumí bolest), urychluje hojení a regeneraci organismu, vasodilatačně (rozšiřuje cévy a tím celé krevní řečiště), myorelaxačně (uvolňuje křeče), detoxikačně (urychluje odbourávání škodlivin i látkovou výměnu), protiedémově (snižuje otoky) a současně má i protizánětlivé a antirevmatické účinky.

Jako nevýhodu uvedu majiteli vnímanou časovou náročnost této terapie, protože je nutné na magnetoterapii docházet denně a jedno sezení trvá od 25 do 60 minut podle použitého programu. Minimální počet sezení je 10, ideální 20 a maximálního efektu se dosáhne zhruba 14 dní po skončení léčby. Důvodem, proč majitel někdy nechce magnetoterapii využívat k léčbě svého miláčka, je často jen to, že není schopen upravit svůj časový harmonogram, aby mohl se zvířetem jezdit po dobu 10-20 dní denně na kliniku na aplikace jednotlivých procedur.

U této metody je používáno elektrické napětí v průměru 100x nižší než u klasické kontaktní elektroléčby. Využívá elektromagnetickou indukci. Využívá se magnetické pole statické, střídavé nebo pulzní a ta se dále dělí na nízkofrekvenční 0-150Hz a vysokofrekvenční od 9 do 250MHz, spojené do skupin o nízké frekvenci 40 až 640Hz. Nízkofrekvenční magnetoterapie cíleně nevyužívá tepelný účinek, což ji odlišuje od vysokofrekvenční. Z toho vyplývá, že může být použita i u pacientů, kteří mají ve tkáních kovové náhrady, implantáty či protézy.

Kromě indukce je dalším důležitým parametrem frekvence pulzů za 1s. U nízkofrekvenční magnetoterapie, kterou u nás na klinice využíváme, se používá frekvence od 1 do 25 až 81 pulsů za sekundu.

Mohl bych v popisu technických parametrů pokračovat, ale bylo by to asi nudné. Setkávám se s názorem, že tato metoda nefunguje, že už ji na jiném pracovišti vyzkoušeli a nebylo to „k ničemu“. Naše zkušenosti jsou však velice pozitivní. K tomu, aby efekt účinků magnetoterapie byl majitelem zaznamenán co nejrychleji a my tak mohli šetřit jeho čas i peníze, je naprosto zásadní zjistit příčinu onemocnění (to znamená provést kromě základního klinického vyšetření a důkladné anamnézy i RTG vyšetření, vyšetření hematologie, biochemie, případně sonografie). Jen tak můžeme zvolit optimální program (frekvenci pulzů) a délku jednotlivých cyklů magnetoterapie. Pokud se takto postupuje, pak je efekt účinku opravdu brzy majitelem zaznamenán a zvířecímu pacientovi se viditelně uleví.

Uvedu nejčastější příklady. Majitel třeba přichází s tím, že pejsek pokulhává, na procházce chodí za ním, musí se na něj čekat (jeden majitel mi doslova řekl: „Táhne se za mnou jako smrad!“). Je krásné tak po 7. či 8. aplikaci vidět majitele, jak nám „vyjeveně sděluje, že pejsek už běhá na procházce před ním, začal si opět nosit klacek, že si chce zase hrát a že to už léta nedělal. Dalšími příklady je významně rychlejší léčba zlomenin, regenerace při polytraumatech (např. po autoúrazu). Velmi dobré a velmi rychlé výsledky máme u onemocnění páteře zejména při útlacích nervů (např. akutní ischias). Mohl bych takto ve výčtu diagnóz, kde prokazatelně nízkofrekvenční magnetoterapie zabírá, pokračovat, ale to myslím není nutné. Pokud se tedy dobře udělá detailní diagnostika a zjistí se přesná příčina onemocnění, jedině pak následuje volba adekvátního programu (frekvence a čas při aplikaci), a efekt této metody pacient i majitel rychle zaznamená.

Ještě bych rád uvedl další metody využívající elektromagnetickou energii. Budu se snažit být co nejstručnější a popsat jen ty nejzásadnější rozdíly od nízkofrekvenčního elektromagnetického působení – magnetoterapie. Musíme si uvědomit, že existuje mnoho metod využívajících různého spektra a síly elektromagnetického pole a proto účinky na organismus mohou být velmi rozdílné.

Patří sem permanentní magnety, nejčastěji se používají různé slitiny, které se přikládají na tělo. Zde je důležitá vzdálenost magnetu od těla. Například klasický ferritový magnet, který se používá na nástěnky má podle své velikosti ve vzdálenosti 1cm od těla magnetickou indukci přibližně 30 až 40mT (militesla), tedy tisíckrát větší než je magnetické pole země. Ve vzdálenosti asi 30cm od povrchu těla už je však účinek srovnatelný s magnetickým polem Země.

Magnetofory jsou folie z měkké plastické hmoty, do nichž jsou inkorporovány měkké feromagnetické částice, které jsou šachovnicovitě magnetovány. Indukce na povrchu je do 40 mT, ale vzhledem k tenkosti materiálu je výrazné působení pouze v malé vzdálenosti – v 5 cm od magnetoforu už je indukce násobně menší než na povrchu.

Biolampy využívají polarizovaného světla, které na rozdíl od laseru není ani monochromatické ani koherentní. Účinky a indikace jsou podobné jako u laseru. Biolampa však na rozdíl od laseru nemá schopnost pronikat do hloubky tkání a působí tak hlavně na povrchové struktury organismu.

Nízkofrekvenční proudy od 0-1000Hz se využívají k rehabilitaci (elektroléčba). Ty se aplikují pomocí přikládaných elektrod. Vytváří se přerušováním galvanického proudu, modifikací síťového proudu nebo elektronickým generováním.

Ve výčtu a popisování jednotlivých metod bych mohl pokračovat, prostor pro článek to však neumožňuje a každý, kdo má zájem si to dnes může dohledat např. na internetu. Jsou to např. diadynamické proudy, které ohřívají tkáně, bezkontaktní vysokofrekvenční terapie (střídavý proud od 100 do 300kHz), distanční elektroterapie (přechod mezi elektroterapií a magnetoterapií) a další.

Když tedy uslyšíte někoho, kdo říká, že „magnety mu vůbec nepomohly“, zkuste se ho zeptat, kterouže metodu a proč to vlastně kritizuje. Budete překvapeni, jak mnozí míchají „jablka s hruškami“. Proto navštěvujte se svými miláčky taková pracoviště, kde opravdu vědí jak a kdy např. magnetoterapii použít, aby byla účinná. Je to složitý obor a k tomu, aby byl výsledný efekt léčby viditelný a pozitivní, je nutné opravdu hlubších znalostí personálu. Je bohužel smutnou pravdou, že spousta „odborníků“ tuto metodu z důvodu neznalosti detailů a souvislostí neprávem zavrhuje a pomlouvá. To je však problém i jiných než lékařských oborů, že? Bohužel i zde platí, že když dva dělají totéž, nebývá to vždy totéž. Pamatujte: „Prevence je vždy levnější než terapie!“.

MVDr. Jiří Kamiš

Veterinární klinika AurumVet

www.aurumvet.cz