Ordinace se nachází v areálu

K.Světlé 540/6

České Budějovice 370 04

Zobrazit na mapě

Objednávejte se prosím v ordinačních hodinách

Po-Pá: 08:30 - 10:30
14:00 - 18:00
So: 08:00 - 11:00

Na telefonních číslech:

382 264 143
773 790 075

602 706 711

Na naší klinice je možné platit platební kartou

Ordinační hodiny:
Po-Pá: 08:30 - 10:30
14:00 - 18:00
So: 08:00 - 11:00
Operační hodiny:
Po-Pá: 10:30 - 13:30
Mimo ordinační hodiny:
pohotovost na telefonu

Péče o suchozemské želvy

Jelikož jsem se ještě v žádné radě nevěnoval suchozemským želvám, rád bych to dnes napravil. Stále častěji se setkávám s tím, že si majitelé koupí nebo dostanou suchozemskou želvu a neví, jak se o ni starat. Jdou se poradit do různých prodejen se zvířaty nebo hledají informace na internetu. Jak zjišťujeme, majitelé zde získávají pouze kusé či zkreslené informace a k nám pak často přináší umírající želvičku se slovy: „Pane doktore, zachráníte nám ji?“ Často, bohužel, přichází až v okamžiku, kdy… už je zdravotní stav jejich miláčka natolik vážný, že už žádná záchrana není možná. Aby k tomu nedocházelo, pokusím se nyní, alespoň v krátkosti, shrnout, jak a čím by měl majitel želvu krmit a na co by si měl dát pozor. I zde platí, že nejdůležitější je prevence!

Suchozemské želvy je vhodné ihned po získání nechat vyšetřit u veterináře. Pro přepravu je vhodné umístit želvu do izolovaného prostoru, který je vybaven termoforem nebo třeba jen PET lahví naplněnou teplou vodou jako zdrojem tepla, aby želvička neprochladla a cesta k veterináři jí neuškodila. Jak vypadá želva, která potřebuje prohlídku u veterináře? Je apatická, minimálně se pohybuje, má zavřené či zapadlé oči, hubne (má volnou kůži, protože jí ubývá svalovina i tuk), nekálí, nemočí, nepije či nežere, může mít problémy s dýchacím ústrojím nebo se jí třeba jen loupe kůže. Pokud žádné z těchto výše uvedených příznaků želva nevykazuje, pak stačí k veterináři přinést pouze trus na parazitologické vyšetření. To doporučuji i v případě, že jste získali želvičku od „zkušeného chovatele“. Naše zkušenosti nám dávají za pravdu, majitele to stojí jen pár korun a do budoucna jim to může ušetřit značné náklady. Pokud se parazité u želvičky najdou, jedná se převážně o geohelminty, to je skupina vnitřních parazitů, kteří ke svému vývoji nepotřebují mezihostitele a stačí jim pouze půda (substrát) v teráriu. Dle naší statistiky má vnitřní parazity přes 80% želv, které k nám majitelé přinesou. Pokud je vyšetření pozitivní, pak želvičku odčervíme sondou přímo do žaludku. Přesnou dávku léčiva vypočítáme podle aktuální hmotnosti želvičky. Odčervení se provádí ve 14 denních intervalech. Je také nutné provést důkladnou očistu terária, ale to majiteli rádi poradíme, jak a co použít podle zjištěných druhů parazitů, které u jeho želvičky nalezneme.

Čím suchozemské želvičky krmit, aby zdárně prospívala a dělala vám radost? Na úvod je třeba říci, že suchozemskou želvu je třeba krmit denně, potravu jí krájíme nebo strouháme. Protože jsou želvy často mlsné, je výhodné ji podávat potravu v míchanici, aby dostala vše v optimálním poměru. Nesmíme zapomínat na stálý přístup k vodě, ideální je mělká kameninová miska, protože jinak želva, vzhledem ke své hmotnosti, jiné materiály převrátí a vodu vylije. Občas želva pro lepší trávení sežere i trošku zeminy a drobných kamínků, proto je dobré jim umožnit přístup i k těmto materiálům. Pokud by však želva začala tento substrát konzumovat ve větší míře, rozhodně to je důvod k urychlené návštěvě veterináře.

Hlavní část jídelníčku by měla tvořit rostlinná potrava, měli bychom vybírat zvláště rostliny s vysokým obsahem vápníku. Zde si dovolím ocitovat v odborné literatuře zveřejněné rozdělení rostlinné stravy do skupin podle obsahu vápníku (Driggers 1994):

  • Vysoký obsah vápníku – smetánka lékařská (listy i květy), reveň rebarbora, tuřín, čínské zelí, petržel, kapusta, pórek, cibule, špenát, ostružina
  • Průměrný obsah vápníku – celer, cuketa, ředkev, fazole, hruška, jablko
  • Nevyhovující – ty můžeme podávat jako pamlsek, ale neměly by tvořit hlavní složku jídelníčku – okurka, jahody, brokolice, salát, meruňky, růžičková kapusta, květák, broskev, chřest, řepa, banán, švestky

Kromě těchto krmiv můžeme v menším množství do míchanic přidávat pro zpestření i květy akátu, jetel, různé trávy, kedlubnu, ředkvičky – ty samozřejmě i s listy, mrkev, rajčata, různé tykve, hrušky, třešně, višně, maliny, broskve, hroznové víno, meloun, rybíz, angrešt. Některým želvám moc chutnají dokonce i jedlé houby (v malém množství samozřejmě). Můžeme jim přidávat do stravy i kompoty, mražené ovoce, rozmačkané vařené brambory, vařenou rýži, kroupy, housky namočené v mléce, naklíčená semena luštěnin (sója, čočka, hrách), dokonce i dětskou ovocnou výživu nebo i seno. Také se vyrábí granule pro suchozemské želvy, tyto však kupujte jen menší množství, které zkrmíte za krátký čas. Granule doporučuji spotřebovat maximálně do měsíce po otevření obalu, protože mohou žluknout a současně jsou hydroskopické. To znamená, že po otevření balení začnou granule přijímat vzdušnou vlhkost a mohou v nich růst mikroskopické plísně, které vytváří toxiny.

Neměli bychom zapomínat, že kromě rostlinné potravy by měly v malém množství suchozemské želvy dostávat jako důležitý doplněk i živočišnou potravu, jako je jogurt, tvaroh, vařená vajíčka se skořápkou, občas i kousek libového masa, žížalu nebo moučného červa. U rostoucích želv se přidávají ještě minerální doplňky, drcené sépiové kosti a další.

V rámci terária je nutné želvě umístit UV žárovku či UV zářivku, aby si želva mohla vytvořit dostatek vitaminu D. Žárovky slouží i k udržování optimální teploty v teráriu, která by neměla klesat pod 23°C. V letním období můžeme opatrně želvy i slunit, ale na to je třeba zvykat želvu pomalu a postupně!

Často dostávám dotazy, zda je nutné želvičku zimovat či nikoliv. Není to nutné, pokud ji nechcete rozmnožovat. Hibernace (zimování) je nutná, protože stimuluje snůšku vajec. Pokud se pro zimování rozhodnete, pak je na to nutné želvu připravit, aby nezpůsobilo závažné poruchy zdravotního stavu, které mohou vést až k úhynu želvičky vinou např. selhání ledvin.

Jak želvu na zimování správně připravit? Zásadní je provést parazitologické vyšetření trusu a podle výsledku případně želvu odčervit. Paraziti v těle totiž při hibernaci želvu ruší a ta se může vysílit. Teplotu prostředí snížíme na 20°C a želvě nasadíme hladovku po 3-4 týdny (minimum je 14 dní). V této době provádíme opakované koupele, aby došlo k důkladnému vyprázdnění střev. Pokud tuto přípravu před hibernací neuděláme, pak obsah trávicího aparátu bude v želvičce hnít a vzniklé toxické produkty pak nenávratně poškodí její ledviny a o želvu přijdete.

Při hibernaci držíme ideálně stabilní teplotu mezi 4-7°C. Pokud by byla teplota vyšší, pak nedojde k potřebnému snížení úrovně metabolismu, želva se dehydratuje, vyčerpá své energetické zásoby a opět jí hrozí zdravotní komplikace. Za normálních okolností po ukončení hibernace začnou poprvé želvy pít do dvou dnů a do týdne začnou přijímat potravu. Pokud tomu tak není, tak určitě urychleně vyhledejte veterináře, který plazy běžně ošetřuje. Jen tak předejdete riziku ztráty milovaného kamaráda.

Pamatujte: „Prevence je vždy levnější než terapie!“.

MVDr. Jiří Kamiš

Veterinární klinika AurumVet

www.aurumvet.cz