Ordinace se nachází v areálu

K.Světlé 540/6

České Budějovice 370 04

Zobrazit na mapě

Objednávejte se prosím v ordinačních hodinách

Po-Pá: 08:30 - 10:30
14:00 - 18:00
So: 08:00 - 11:00

Na telefonních číslech:

382 264 143
773 790 075

602 706 711

Na naší klinice je možné platit platební kartou

Ordinační hodiny:
Po-Pá: 08:30 - 10:30
14:00 - 18:00
So: 08:00 - 11:00
Operační hodiny:
Po-Pá: 10:30 - 13:30
Mimo ordinační hodiny:
pohotovost na telefonu

Na co si dát pozor při výběru nového štěněte a kotěte

Blíží se prázdniny a z nich si spousta rodin pořizuje domů nové členy domácnosti, zejména koťata, štěňata či mladé zakrslé králíčky. Proto se pokusím shrnout nejdůležitější rady, jak vybrat to nejvhodnější mládě do rodiny. Je třeba si uvědomit, že tento člen rodiny žije v průměru 8-10 let (zakrslý králíček), 10-15 let (pes) a žije –li kočka pouze v domácnosti, tak se při dobré péči,… mezi níž řadím i péči veterinární, může klidně průměrně dožít i 22-24 let. Ano, to jsem si nevymyslel, to je průměrný věk koček žijících v domácnosti v Kanadě.

Určitě se mnou budete souhlasit, že správný výběr vhodného mláděte je to nejdůležitější pro spokojené a harmonické soužití celé rodiny. Pokud ho podceníte, můžete si tak zadělat na pořádné problémy a finanční vícenáklady, pokud by zvíře nebylo zcela zdravé. Jak tedy poznat zdravé zvíře a na co se při výběru mláděte zaměřit?

Sice se traduje, že hodně důležitá je povaha zvoleného plemene, ale mnoho lidí si neuvědomuje, že i v rámci každé rasy jsou velké individuální rozdíly v povaze jednotlivých zvířat. Nejlepší je mít možnost sledovat před výběrem celý vrh mláďat jak si spolu hrají, jak žerou, jak reagují na podněty okolí. Jen tak dobře odhalíte povahový základ každého jedince a můžete, s poměrně velkou přesností, vybrat to, co bude potřebovat a oceňovat právě vaše rodina. Pokud jste rodina klidná, pohodová, tak si nevybírejte to nejaktivnější mládě z vrhu, které neustále někoho pošťuchuje, někam leze, neustále zvídavě vše zkoumá či se dravě rve o každou potravu. Příchod takového jedince do klidné rodiny způsobí často těžký rozvrat zažitého režimu a stereotypu. Stává se pak rušivým prvkem v chodu takové domácnosti. Naopak, pokud je vaše rodina aktivní, například neustále cestujete, rádi se o vše zajímáte, pak si nevybírejte mládě, které se krčí v koutku mezi posledními a je bázlivé. Každý člověk by si hned na začátku měl uvědomit, že si vybírá zvíře, které s ním a jeho blízkými stráví poměrně dlouhou dobu a nelze ho jen tak lehce vyměnit jako třeba mobilní telefon.

Povaha zvířete je z velké části vrozená a vy správnou výchovou můžete pouze tuto povahu pozitivně či negativně rozvinout. Proto si vybírejte takové povahy mláďat, které odpovídají vaší povaze a vašemu životnímu stylu. Smyslem tohoto článku není detailně rozebrat přesný postup výběru nového člena rodiny. To, co budu popisovat, bude hodně zobecněné, určitě existují výjimky, ale pro základní představu, jak vybírat nového „kamaráda“ to každopádně může pomoci. Když třeba přijdete k celému vrhu mláďat a způsobíte nějaký nečekaný hluk, na který nejsou zvyklá (zachrastíte svazkem klíčů, tlesknete nebo třeba jen zakašlete), tak se mláďata rozdělí do 3 skupin. Jedna část couvne či uteče – to bývají bojácní lekaví jedinci s jemnou povahou. Taková zvířata budou potřebovat ve výchově spoustu trpělivosti, laskavosti a pokud možno žádné zvyšování hlasu či dokonce fyzické trestání. Takováto zvířata je třeba trpělivě chválit a jemně „táhnout nahoru“, aby se oněch obav a strachu zbavila. Jen tak z nich vyroste vyrovnané zvíře, které nebude mít potíže. Pro prudší povahy se tedy zcela nehodí.

Druhá skupina zvířat zůstane po nečekaném hluku stát na místě a budou vyčkávat, co se bude dít. To jsou většinou zvířata sanquinici – silné vyrovnané typy, které mají zdravé sebevědomí, ale nemají potřebu být „vůdci smečky“.

Třetí skupina zvířat se po nečekaném hluku naopak rozběhne k jeho zdroji a zkoumavě se snaží prozkoumat jeho původ. To jsou zvířata, ze kterých naopak vůdci smečky vyrůstají. Jsou to zvířata neuvěřitelně zvídavá, o vše se zajímající, vše zkoumající. Takové zvíře je třeba lehce usměrňovat, aby vám časem „nepřerostlo přes hlavu“. Obecně se dá říci, že snazší je „brzdit“ než táhnout dopředu, ale každopádně je to daleko složitější a je třeba mláďata sledovat spolu co nejdéle a pokud možno i opakovaně, aby se zamezilo chybnému hodnocení povah, třeba jen z důvodu krátkého pozorování a únavy některého z mláďat.

Na co se pří výběru mláděte zaměřit ze zdravotnického hlediska? Důležité je vše posuzovat dohromady, proto prosím neberte následující pořadí jako od nejhlavnějšího k nejméně důležitému, spíše to berte jako vyjmenování toho, co může posoudit i laik. Na co je vhodné se při výběru zaměřit, aby se tak minimalizovalo riziko koupě ne zcela zdravotně stoprocentního mláděte.

Už když mládě pozorujete, díváme se na celkový vzhled. Mělo by mít hladkou lesklou srst, symetrické tvary, nemělo by mít žádná olysalá místa, nemělo by se neustále drbat, mělo by mít čisté uši, jasné oči bez jakéhokoliv výtoku, nemělo by mít nálepy či špínu okolo nosu, trus by měl být formovaný a pevný (nemělo by tedy být „zašpiněné“ kolem zadečku). Zdravé zvíře neprská, není hubené a špinavé. Radím vám, pohlaďte si mládě po páteři. Když ucítíte „žebřík“ z obratlů, tak je hubené a nemusí s ním být vše v pořádku. Normální páteř má být obalena svaly či lehce i tukem a nemají být jasně cítit trny obratlů při pohlazení.

Dále se podívejte na zuby. Podívejte se, zda nemá mládě podkus či předkus, to pak bývá problém s čistěním zubů, protože na takových zubech se usazuje více zbytků potravy, proto se takovýmto zvířatům tvoří více zubního kamene v budoucnu. Ideální se skus tzv. nůžkovitý, kdy horní čelist respektive zuby jsou vpředu a o ně se opírají při skusu zuby spodní čelisti – jako u nůžek. U některých plemen je povolen i skus klešťovitý, kdy spodní a horní zuby řezáků na sebe nasedají jako u kleští. Vhodnější z hlediska prevence onemocnění zubů je skus nůžkovitý. Zkontrolujte si, zda některý zub nechybí či není zlomený. I to může způsobit budoucnu problémy.

Dobře se podívejte na pohlaví. U psa se lidé většinou nezmýlí, neboť je jasně viditelný penis. Kocourci se sice rodí již se sestouplými varlaty, ale jsou velmi malá a měkká a tak nejdou téměř nahmatat. Proto nejste-li si jisti, že vidíte šourek, řiďte se vzdáleností řitního a genitálního otvoru. Kocour má tuto vzdálenost v průměru 12,9 mm, kočka průměrně 7,6 mm. U pejsků si zkontrolujte v době nákupu i přítomnost obou varlat v šourku. Musí sestoupit do šourku nejpozději do 8 týdnů věku. Kdyby nesestoupilo, tak se jedná o tzv. kryptorchida, což není dobré. Takovíto jedinci by se měli vyřazovat z chovu, protože je to porucha dědičná. Pokud varle nesestoupí, tak by se mělo operativně odstranit, protože ke svému správnému vývoji potřebuje teplotu zhruba o 2°C nižší než je teplota těla. Jinak hrozí tvorba nádorů na takto ponechaném nesestouplém varleti. Operace, při které se kryptorchidní varle odstraní rozhodně nepatří mezi nejlevnější a proto je lepší, vybrat si zdravého pejska či kocourka, který tento problém nemá.

Dále je třeba se podívat na břicho v oblasti pupku, třísel či šourku, zda v něm není náhodou kýla. Kýla to je také diagnóza, která by se měla chirurgicky ošetřit a také patří mezi dražší zákroky, kterým se můžete při správné volbě vhodného zvířete vyhnout.

Zkontrolujte si, zda zvíře nějak divně „nešmajdá“, zda třeba jednu nohu nevybočuje více než druhou, zda nekulhá či se „divně nekrčí“. Prostě zda vám připadá mechanika pohybu vámi vybraného jinde naprosto normální. Vývojové vady končetin jsou, zvláště u psů malých plemen, poměrně časté a jejich chirurgické řešení patří k nákladnějším operacím. I těmto výdajům se lze správným výběrem štěněte vyhnout!

Na závěr si dovolím poslední radu. Jakmile si zvíře vyberete, tak ho co nejdříve přiveďte na prohlídku zdravotního stavu k vašemu veterináři. Můžete si tím ušetřit značné náklady do budoucna, třeba jen tím, že může mít blechy, svrab v uších či na těle, všenky, vši,… prostě různé parazity, které mohou zamořit váš byt či napadnout i vaše stávající miláčky doma. Zbavení se těchto parazitů stojí také zbytečně moc peněz, které si můžete ušetřit. Veterinář nejen zvíře prohlédne, poslechne si srdíčko, plíce, podívá se na případný výskyt parazitů, posoudí výživný stav, ostřihá drápky, mládě odčerví,… ale také vám může poradit s výchovou, posoudí povahu zvířete a věřte mi, že se dá už při první návštěvě s poměrně velkou přesností odhadnout jakou povahu zvíře má, co od něj majitel může očekávat a může se předejít poruchám v chování z důvodu nesprávné výchovy. Prostě prevence je vždy levnější než terapie. Na našem pracovišti to tak děláme a lidé to oceňují.

 

Opravdu radím, nejlepší prevence je dobře si vybrat svého veterináře. Ten nejbližší často neznamená ten nejlepší. Vidíme to u nás na klinice téměř každý den! Bohužel i zde platí, že když dva dělají totéž, nebývá to vždy totéž.

Pamatujte: „Prevence je vždy levnější než terapie!“.

MVDr. Jiří Kamiš

Veterinární klinika AurumVet

www.aurumvet.cz